27 Bře Sever Thajska – Od Bílého chrámu po Zlatý trojúhelník

Thajsko je velmi turistická země. Ročně jej navštíví miliony turistů a na zemi to ponechává nepřehlédnutelnou jizvu. Hodně běžných věcí se přizpůsobuje turistům. V téměř každé restauraci najdete menu s obrázky, aby chudák cestovatel netápal v místní hatmatilce, na každém rohu si zase můžete půjčit skútr, abyste se mohli vydat dál, než kam vás odveze tuktuk. I když je tomu tak i na severu, najdeme zde mnoho rozdílů oproti zbytku země.
Například, lidé vám zde opravdu chtějí pomoci. Samozřejmě, že jsme vždy podezřívaví, ale tady na severu se nám zdálo, že se nám nikdo nesnaží něco vnutit. Naopak se s vámi spíš dají jen tak do řeči, než aby něco prodali nebo vás někam svezli. Na turisty tu jsou zvyklí, ale za ničím se neženou.

Mezi turisticky zajímavá místa na severu Thajska, která jsme sami navštívili, patří následující:

Chiang Rai

Toto středně velké severothajské město, kde najdete stejný počet čínských jako thajských nápisů, žije hlavně z turismu. Je to perfektní výchozí bod pro prozkoumávání celé oblasti Zlatého trojúhelníku nebo hor na západě. Velmi nás udivilo, jak je toto město v noci živé. Noční trh je denně zaplněn hladovci, kteří si pochutnávají na vroucí polévce, kterou si sami vytváří přímo na stole (tzv. hot-pot), trhovci představují své zboží a tvrdí, jak je vše ruční výroby, bary se plní a salony nabízející i masáže se šťastným koncem nezavírají do pozdních nočních hodin. Přes den je město celkem poklidné a všudypřítomné půjčovny skútrů lákají k projížďce.

Jen pár kilometrů za městem najdete Bílý chrám, který svou bělostí a třpytem připomíná Mrazíkovo království. Kontroverzní umělec jej staví již od roku 1996 a neustále přistavuje nové objekty. Interiér hlavního chrámu je plný výjevů nejen z Buddhismu, ale i Hollywoodu. Také zobrazuje současnou politickou situaci ve světě nebo na sociálních sítích. Našel si svoje obdivovatele ale i nepřátele, a tak vás nesmí překvapit přítomná policie hlídající chování návštěvníků.

Dále na sever a západ se zvedají kopečky, do kterých doporučujeme vyrazit na motorce s poloautomatickou převodovkou (tedy tzv. semi-auto),  protože automat by serpentýny a převýšení zvládal jen hodně těžce. A ty výhledy! Opravdu nádhera. V horách u Chiang Rai lze navštívit muzea zaměřená na opiovou historii, podívat se do domu bývalého opiového krále a mnoho chrámů anebo lze dojet na velký hraniční přechod s Barmou, Tachileik, který připomíná jedno velké tržiště. Přes hranice vás sice bez předem sjednaného víza nepustí (nespadáme do moc spřátelených zemí), ale můžete tu u hraničního přechodu posedět v jedné z mnoha restaurací a bavit se pohledem na kilometrovou kolonu aut a dodávek čekající na kontrolu zboží vezeného do a z Barmy.

Město samotné si projdete během pár hodin. Turistická centra doporučují půjčit si kola a objet si jeden z mnoha nabízených okruhů, které jsou od 10 do 40 km dlouhé. Ale protože bylo celkem horko a my se nechtěli nikam hnát, prošli jsme si město pěšky. Příliš zajímavých míst tu nenajdete, mají tu budhistický chrám na kopci, mešitu i hinduistický chrám, pěknou věž s hodinami. Dále tu mají hodně škol, několik vládních budov, sportovní areál apod. Nejzajímavější je asi noční trh, který se otevírá až odpoledne, a najdete tu vše, po čem srdce suvenýraře touží. Hodně obchodů provozují i cizinci, hlavně muslimové. Až padne tma, začnou na stoly proudit pokrmy všeho druhu. Najdete tu smažené závitky, krevety, ryby, sushi, ale hlavně polévku hot-pot, servírovanou v hliněné nádobě nad kahanem, kde si každý sám na stole utváří svoji jedinečnou chuť podle přísad, které do ní sám přidá. Navíc denně zábavu doprovází živé vystoupení místních umělců.

Pokud ale zatoužíte po západním standardu, protože máte té ‚Asie‘ už dost, můžete vyrazit do místního nově postaveného obchodního centra Plaza jen pár kilometrů od centra na jih. Dobře a levně se zde v čistém prostředí najíte a v nejvyšším patře najdete i kino. Je to úplně standardní multiplex se vším všudy, velké kyblíky coca-coly, popcorn, vážené želé bonbónky a pak nějaké divné věci navíc. Hrají hollywoodské i asijské trháky a některé dokonce i v angličtině. Za dospělý lístek dáte 140 btáhů, zlevněné jsou snad v pondělí nebo úterý. Před začátkem filmu si protrpíte místní i zahraniční reklamy, a pak vás na plátně vyzvou, abyste postavením se vzdali čest thajskému národu a králi. Po dobu tohoto holdu celý sál zpívá hymnu a kouká na promo video na thajského monarchu v jeho nejlepších letech. Malinko kult osobnosti, ale pro nás nevídaný zážitek.

Zlatý trojúhelník

Oblast, kde se do Mekongu vlévá menší řeka, a prochází tu hranice mezi Barmou, Laosem a Thajskem, se nazývá Zlatý trojúhelník. Oblast Zlatého trojúhelníku se proslavila v minulém století hlavně jako pěstitelské centrum máku setého, z kterého se získává opium a dále pak heroin, a později i jiných drog a hlavně jejich pašováním do světa právě přes tuto oblast. Dříve byla tato oblast velmi nedostupná ze všech stran, a proto i málo hlídaná. Díky tomu zde drogový průmysl vzkvétal, aniž by si toho kdokoli dlouho všiml. Důvodem byla místní chudoba, ne-perspektiva regionu, chabý vládní dohled a nedostatečná infrastruktura, kterou z velké části ovládali rebelové. Tato nejsevernější část Thajska je dnes naopak dobře hlídaná a narazíte zde na policejní kontrolní místa, jejichž úkolem je odhalit nejen pašeráky, ale i nelegální migranty z Barmy. Podél hranice s Laosem vede vedle Mekongu i pěkná silnice, kterou jsme si projeli na motorkách. K přepravě zboží a lidí ale slouží spíše samotná řeka, která je i za nízkého stavu vody přeplněná loděmi. Dnes je Zlatý trojúhelník velkým lákadlem pro turisty a zastavují tu všichni cestovatelé mířící dále do Laosu, Barmy nebo Číny.

Tip na ubytování

My jsme do Chiang Rai dojeli docela pozdě k večeru. Měli jsme předem pár tipů na ubytování, ale nic určitého. Docela nás vylekalo, když nám několik prvních ubytoven řeklo, že mají plno. Ale pak jsme ve stejné ulici o kousek dál našli postarší čínský hotel s názvem Boon Bandan, který byl nedávno docela pěkně zrekonstruovaný a měl celou budovu téměř prázdnou. Hotýlek se nachází kousek od chrámu Wat Jetyod na stejnojmenné ulici a dejte si pozor při jeho hledání. Stejné jméno nese více ubytování v této lokalitě. Ubytovali jsme se v pokoji s klimatizací, který byl malinko dražší, ale hned druhý den jsme se přestěhovali do pokoje v přízemí, kde jsme vystačili jen s větrákem. Noci tu byly malinko chladnější, ale opět nás pomalinku doháněla horká vlna z Chiang Mai.

Mae Hong Son

Toto městečko a jeho okolí nás opravdu nadchlo. Věnovali jsme mu dokonce vlastní článek. Po celé dva dny jsme jen brázdili na motorkách po okolních kopcích, užívali si ten horský vzduch a výhledy, večer se procházeli po trzích festivalu, jako bychom byli místní. Byla to velmi příjemná změna od turisty zaplněného zbytku Thajska. Bohužel, ale i bohudík, není dobře dostupné, protože obě přístupové cesty vedou několik hodin skrze hory, a to znamená zatáčka, stoupání, klesání, zatáčka atd. Dobrá, ale i špatná zpráva je, že nízkonákladová letecká společnost Air Asia plánuje rozšířit své portfolio destinací právě o toto malé město v horách. Letiště tu mají, není sice v úplně nejlepším stavu, ale vidina náporu cizinců, a tím i peněz, opravy uspíší a vy až se sem vydáte, tak město nebude, co bývalo. Dnes sice není problém najít ubytování ani restauraci, ale duch maloměsta stále přetrvává. S příchodem bohatých a rozmazlených Číňanů začnou hotely bobtnat na hvězdičkách a restaurace budou nabízet také těstoviny a pizzu. Ale pro místní to zase přinese možnost přivýdělku, která je momentálně velmi omezená.