01 Dub Nejlepší pláže Thajska – válení šunek může začít

Protože do Thajska jezdí mnozí pouze na pláž, museli jsme na ně vyrazit i my. Samotné cestování totiž docela unaví a není nic lepšího než si několik dní válet šunky na pláži. Jako první jsme si vybrali západní pobřeží, tedy to, které omývá Andamanské moře. Jedná se o jedno z nejkrásnějších pobřeží na světě, protože čisté moře omývá vápencové útvary zasahující až na pláž. A to z těchto pláží dělá vyhledávanou destinaci na celém světě.

Krabi – Railay

Tak jsme konečně tady po téměř dvoudenním přesunu ze samého severu Thajska. Moře vidím a kde je pláž? No, v Krabi by někde měla být, ale město nás ničím nezlákalo, a tak jsme hned sedli na loď s dlouhou zádí, jak se jim tu říká, a jeli za 150 bahtů do 45 minut vzdáleného Railay. Už zdálky byly vidět krásné vápencové útvary čnící vysoko nad hladinu moře. Tato oblast je světově známá mezi horolezci, protože zde najdete stěny všech obtížnostních kategorií. A horolezců tu skutečno mnoho i bylo. Ale my přijeli kvůli pláži.

Railay je poloostrov s pláží na západě a východě.  Na spojnici mezi oběma plážemi najdete hodně restaurací nabízející thajské i evropské speciality, včetně ryb na grilu nebo palačinek. Ta východní pláž za to moc nestojí, připlouvá sem mnoho lodí a zátoka není ani moc čistá. Ta západní má více částí, na tu více na severu se musí přelézt 15 minutovou procházkou mezi skálou a mořem. Je tam více levnějších ubytování a kvůli cvičné skále přímo u moře je vyhledávaná právě horolezci. Samotná pláž není moc čistá a má hodně ostrých kamínků. Po dlouhém hledání jsme se ubytovali v jednom resortu v jižní části pláže za 1000 bhátů, protože nic pěkného a levnějšího tu nenajdete. Ceny na jihu nám přišli v prvních dnech jako předražené, když jsme ještě před pár dny spali na severu za 200 bhátů na pokoj. Ale po pár dnech jsme si na ceny začínající na trojnásobku ceny zvykli. Railay je krásná destinace a protože se to o ní ví, jezdí sem na denní výlety lidi z velkých dálek, což je ale opět na škodu, protože je to přes den na pláži jako na Václaváku. Ale ráno nebo večer – nádhera.

Ko Phi Phi

Tento ostrov je velmi profláklý mezi turisty. Možná až moc. Kdyby nás nepřepadla střevní chřipce podobná slabost, asi bychom utekli mnohem dřív. Tuny turistů, zpoplatněn vstup na ostrov (20 bahtů), velmi omezený výběr ubytování přímo na pláži v nízké cenové kategorii (žádný), hlasitá hudba hrající do 2 do rána a téměř nic, co by připomínalo Thajsko, jak ho máme rádi. Ano, je to skvělé to tu navštívit a vidět, ale určitě si sem neplánujte líbánky nebo nejezděte za odpočinkem. Tedy ano, pokud vám nevadí si za takový luxus připlatit. Soukromí ani klid tu moc nehrozí, zato tetovacích salonů je tu více než by člověk dokázal spočítat. Aspoň v centrální oblasti, kam přijedete z jihu lodí. Pokud ale nevyhledáváte nudné pláže plné milenců a spíše vyhledáváte dlouhé večírky, je Ko Phi Phi pro vás ideální. Stejně jako na Railay sem jezdí mnoho denních zájezdů, a tak si přes den není kam na pláži roztáhnout deku a večer tu o mnoho klidněji nebývá.

Když si projdete vesnicí Ves Tonsai v centrální části úzké šíje ostrova, v každé cestovní kanceláři vám nabídnou asi milion různých zájezdů za potápěním, z čehož ten nejoblíbenější je na blízký stejnojmenný ostrov do zátoky, kterou proslavil Leonardo DiCaprio ve filmu Pláž. Bohužel je dneska realita ráje na zemi někde jinde. Přes den sem přijede snad každý turista z jihu Thajska a ta slavná Maya Beach je přeplněná loděmi až k prasknutí. Fotku si tu bez 50 dalších lodí v záběru neuděláte. Smutnou realitu ještě korunuje fakt, že vstup na ostrov, tedy i připlavání a usednutí na pláž jen v plavkách, je zpoplatněn 400 bháty na osobu. Takto si národní park vybere asi 20 milionů bahtů ročně, což by mělo například jít i třeba na úklid pláže. Možná přibylo pár popelnic, ale spíše to vypadá, že si někdo velmi kvalitně mastí kapsu a nic víc, protože na čistotě pláže to rozhodně není poznat. Alternativou jsou noční plavby spojené s přespáním u této slavné pláže. Otázkou však zůstává, do jaké míry a jak dlouho vydrží tento výlet poskytovat jen omezený počet cestovních kanceláří.

Tip na ubytování

Našli jsme téměř idylické chatičky TPP Bamboo Bungalow na opuštěném severním konci Lo Dalam pláže s krásným výhledem na moře a zátoku. Vede je postarší Dán a má několik slaměných chýší a několik zděných chatek. Ceny jsou kolem 600-1200 bahtů, podle velikosti a zařízenosti pokoje. A pak padla tma. Hudba se rozezněla, ze začátku příjemně, ale pak každou chvíli jakoby někdo zavadil o ovládání hlasitosti a my tak měli velmi nekvalitní spánek. Bohužel jsme ještě objevili jednu uschlou štěnici a dřív než by kdokoli řekl švec, upalovali jsme do jiného, horšího a dražšího, zato tichého, kamrlíku v centru města, což byla ta nejlepší alternativa, kterou jsme našli. To, co vám nikde neřeknou, je, že občas ucítíte zápach splašků, protože kanalizaci na ostrově ještě nevymysleli. Občas je takové vedro, že v pokojích lze zůstávat, jen pokud máte k dispozici klimatizaci. Ale na ostrově ve velkém probíhá modernizace a výstavba, takže možná již brzy nebude možnost se levně ubytovat nikde.

Ko Tao

Na změnu pobřeží nás dovedla shoda náhod. Protože docela pravidelně aktualizuji svůj facebookový profil, aby tak moji kamarádi tušili, kde se zrovna nacházím, zjistili jsme, že jedni z našich kamarádů akorát letí do Thajska a za svůj odpočinkový ostrov si vybrali právě Tao. Druhá náhoda je, že právě na tomto ostrově jsem před několika lety sama byla a byla jsem docela zvědavá na změnu, jakou asi prošel. A třetí, poslední náhoda byla, že jedna z cestovních kanceláří, zprostředkující přejezdy mezi jednotlivými destinacemi v Thajsku měla na trasu mezi Ko Phi Phi a Ko Tao (katamarány a autobus společnosti Lomprayah) úplně skvělou cenovou nabídku a tak už nešlo než si říct – jedem na Ko Tao.

Osobně si ale stejně myslím, že se jedná o nejlepší ostrov v celém Thajsku. Nabízí stejně tolik zábavy jako soukromí, záleží jen na vás, kolik čeho. Je to malý ostrov, žádné ohromné párty na pláži, velká cenová konkurence ubytování a restaurací drží ceny docela rozumné, i když stále třeba na dvojnásobku co na severu Thajska. Hlavní pláž Sairee je na západě a hned na pláži najdete bezpočet ubytování všech cen, buď resort s bazénem, nebo bungalov s větrákem. Ceny normálně drahého hotelu jsou cca 1800 bhátů, my za bungalov 20 kroků od pláže platili 400-600 bhátů. Podél pláže vede jedna hlavní cestička, která ale není jen pro pěší, byť by tomu množství retardérů napovídalo. Na ní najdete obchůdky se suvenýry, restaurace a bary. My jsme několikrát jen snídali a kvůli horku neměli přes den na nic velkého chuť, a tak jsme zašli až na večerní menu v podobě masových špízků přímo k pouličnímu stánku za 40 bhátů nebo v restauraci servírovaným s bramborem vařeným v alobalu a salátem nebo kukuřicí za 150 bhátů s posezením přímo u moře a výhledem na tanečníky s ohněm. Pak když jsme seděli na pláži se studeným pivem a palačinkou plněnou banánem s nutellou či medem v ruce, nedalo se této romantice už nic vytknout.

Další plážové destinace, kam v Thajsku zajet

Na východním pobřeží můžete navštívit například Ko Phangan, kde se každý měsíc během úplňku odehrává Full Moon Party (třídenní mega párty přímo na pláži, kde hlavní roli má alkohol míchaný do kyblíčků, hlasitá hudba a neonové barvy) nebo o něco málo klidnější Ko Samui. Na západním pobřeží je velmi populární Phuket, o kterém málo kdo ví, že je také ostrov, ikdyž je tak velký.

Na co si dávat pozor

Bohužel jsme měli i jeden nepříjemný zážitek na konec naší cesty po thajských plážích. Už jsme si mysleli, jak jsme se breberek někde zbavili, protože jsme už dlouho nebyli pokousaní, ale ono nemůže být všechno ideální. Sedíme si takhle na lodi společnosti Songserm směr Bangkok, já si ležím a chce se mi spát. Najednou mě něco začne svědit na boku. Pepo? Mám tam něco? Ne, já nic nevidím. Ležím si dál a najednou mě svědí ruka. Tak to už mi nedá a zvednu se. No a pode mnou krásné hnízdo štěnic,  které mi zalézají i do brašny od foťáku a já si později vesele vybalím jejich dvě kamarádky i na Maledivách. Profesionalitu společnosti Songserm bych ráda ještě vyzdvihla tím, že předpokládaný příjezd do Bangkoku byl něco málo před šestou hodinou ranní. Řidič ale asi pospíchal a my dojeli o 2 hodiny dříve, a tak plný autobus velmi hrubě asi ve 3 ráno řevem probudil s tím, že už jsme tu a abychom vypadli z jeho autobusu. Než se člověk vůbec dostal ven, byly všechny tašky ze zavazadlového prostoru doslova vyházeny na hromadě ve špíně u chodníku a než jste se stačili otočit, autobus odjel. Bohužel až potom si člověk uvědomil, že mu v batohu něco chybí, v mém případě kapesní nožík.