30 Bře Střední Thajsko – kam na jeden den z Bangkoku

Pokud hned po příjezdu do Thajska nezamíříte k moři, ale přemýšlíte, že strávíte den dva výletováním po středním Thajsku, zde najdete tipy, kam se vydat. Pokud vás lákají památky velmi staré, vydejte se buď do historického parku Sukhotai nebo do bývalého královského hlavního města Ayutthaya. Pokud jste spíše na novodobější dějiny, konkrétněji kolem druhé světové války, určitě vás zaujme návštěva mostu a kolejí, jejichž stavba si vyžádala krvavou daň, a o kterých byla zfilmována slavná kniha Most přes řeku Kwai.

Sukhotai (UNESCO)

Tyto zříceniny z 13. až 14. století patří k jedněm z nejnavštěvovanějších starobylých míst v Thajsku. Pozůstatky ze Zlaté éry thajské civilizace se rozprostírají na 45 km čtverečních a zahrnují bezpočet zčásti obnovených zřícenin. Z historického hlediska se jednalo o první hlavní město Siamu, z které vládla Sukhotaiská dynastie 200 let. Významným faktem je, že jeden z vládnoucích králů vytvořil první thajské písmo a místní nápisy jsou považovány za první thajskou literaturu. Tuto říši ale později, konkrétně v roce 1438, pohltila říše města Ayutthaya. Park je rozdělen na 3 části, z čehož asi nejzajímavější je ta centrální a možná i ta severní. Západní je trochu vzdálenější a hodně rozlehlá a nenabízí až tak mnoho fotogenických zřícenin. Za vstup do každé části se vybírá samostatné vstupné 100 bahtů.

Doporučuji si na prohlídku půjčit kola. Nejen, že toho stihnete mnohem více a dostanete si i do vzdálenějších koutů parku, ale vzhledem k teplotám, které v centrální části Thajska panují, je to i jeden ze způsobů, jak se větříkem trochu zchladit. Půjčit kolo lze hned před branami parku u hlavního vstupu do centrální části a na celý den vás to vyjde asi na 50 bahtů. Jinak ráno z Nového Sukhotai jezdí každou chvíli hromadná doprava ve formě většího pickupu s lavicemi, která vás dopraví přímo před park, ale zpátky poslední jede asi už v 18h. Takže pokud zůstanete na západ sluníčka nebo zůstanete na večerní program v podobě tanců a ohňostroje, musíte si zpátky vzít tuk-tuk za asi 300 bahtů.

My jsme ráno vstali, v 7-11 (populární maloobchůdky v jihovýchodní Asii) koupili vodu, na ulici voňavé vafle s kukuřicí a už nás naháněč volal do pickupu, že už odjíždí směr park. Tento způsob dopravy nevyužívají jen turisti, ale hojně i místní, kteří si vezou pytle všeho možného i nemožného nebo třeba jen po řidiči pošlou svému známému oběd. Velmi pohodlně budete odvezeni před bránu parku a jako na zavolanou jsou všude půjčovny kol, kde složíte zálohu nebo necháte pas a už si jedete po silnici k památkám. My vyrazili nejdříve na sever a pak jsme se přes západ vraceli do centrální části. Na menších silničkách není až tak rušno, ale středem parku vede jedna frekventovaná silnice, kde si dávejte pozor na kolony autobusů jedoucí nepřiměřeně rychle. V areálu se dá bez problému i občerstvit, v centrální části najdete vedle suvenýrů třeba i masáže.

Tip na ubytování – pokud se do Sukhotai vydáte, může vás zmást, že město, do kterého skutečně dojedete, se nazývá New Sukhotai, tedy nové Sukhotai a je od historického parku vzdálené 12 km. Je zde ale lepší autobusové spojení, více ubytovacích a restauračních zařízení a najdete tu i trh a mnoho stánků s občerstvením. U historického parku se ubytovat lze také, ale večer to tam moc nežije. Naše ubytování v Garden House nedoporučíme, protože jsme se vzbudili s mnoha štípanci neznámého původu. Ale byly to pěkné a levné bungalovy kousek od řeky i od centra.

Ayutthaya (UNESCO)

Ayutthaya kdysi patřila k nejvýznamnějším metropolím světa a její paláce zářily na míle daleko. Dnes zde najdete desítky zřícenin, které ale svojí majestátností připomínají, jaké asi město muselo kdysi být. Tentokrát na návštěvu nebyl čas, ale když jsem před 4 roky Ayutthayu navštívila, překvapilo mě, jak jsou některé památky v dobrém stavu. Je to ale dané tím, že mnoho významných budov je zrestaurováno. Ty, které nejsou, na první pohled poznáte. Můžete se parkem jen tak procházet nebo si na den půjčit kolo. Některé chrámy lze navštívit zdarma, jiné za 50 bhátů, ale pokud budete v Ayutthaye celý den a chcete toho navštívit více, doporučuji koupit celodenní vstupenku, která stojí 220 bhátů. Knižní průvodce Lonely Planet doporučuje minimálně jeden celý den, dokonce má varianty až na týdenní pobyt, ale věřte mi, že po jednom dni budete tak uťapkaní, že vám to bude stačit. Nezapomeňte na dostatek tekutin, ne, že by se voda nedala nikde koupit, ale kvůli horku se vám nebude chtít nikam navíc trajdat. Na závěr jeden tip na fotku – zkuste najít asi nejznámější a nejfotografovanější strom v Thajsku, který má vrostlou sochu hlavy Buddhy. Najdete ho u jednoho z hlavního chrámu.

Most přes řeku Kwai v Kanchanaburi

Takzvaný Železniční most smrti si stále velmi živě zachovává svoji sílu a symboliku, čemuž napovídá i neskutečné množství turistů, které denně tuto památku navštíví. Jedná se o 300 metrů dlouhý most přes řeku Mae Nam Khwae Yai, zkráceně Kwai, což se čte jako [kvér]. Proslavila jej hlavně kniha Pierra Boulleho Most přes řeku Kwai a stejnojmenný film, kde se vypráví, jaké hrůzy tu Japonci spáchali na svých zajatcích při stavbě této železnice do Barmy. Odhadem prý při stavbě železnice zemřelo 100 tisíc lidí. Protože byla část mostu zničena, jsou původní oblouky pouze ty u kraje.

Kousek od železniční stanice jsme navštívili i Vojenský hřbitov Spojenců, kde leží 6982 válečných zajatců. Asi polovina z hrobů náleží Britům, ostatní hlavně mužům z Austrálie a Nizozemska. Ve městě lze najít také mnoho muzeí, které o oblasti a místních událostech vypráví. Asi nejlepší je Muzeum thajsko-myanmské železnice. Pokud ale, stejně jako já, nemáte v lásce takové památky, oblast Kanchanaburi stejně navštivte. Okolní příroda je nádherná, nedaleko města jsou vodopády nebo se můžete vydat do nějakého národního parku a sledovat divokou zvěř.

My jsme zvolili variantu vydat se do Kanchanaburi jen na jednodenní zastávku mezi cestou ze severu na jih Thajska a vzhledem k tomu, že město samotné zajímavé moc není, udělali jsme dobře. Přijeli jsme do Bangkoku na severní nádraží a našli správné okénko. Paní nám ale řekla, že autobus jede až za 2 hodiny a poslala nás o okénko vedle. Tam nám jiná paní řekla, že nám zkusí sehnat minibus a ať 5 minut počkáme. A opravdu si nás po krátké chvíli vyzvedl pán v košili a odvedl ke svému vozu. Cesta trvala asi hodinku a půl, ale nevíme, zda je to standardní doba trvání, protože řidič svůj minibus moc nešetřil. Na nádraží nám mnoho tuk-tukářů nabízelo, že nás budou celý den vozit a ukáží vodopády na severu, most, hřbitov a vrátí nás na autobus zpátky do Bangkoku, který vyjíždí každou hodinu. My jsme vyrazili po vlastní ose, ale tato varianta vám může ušetřit hromadu času, protože jen k vodopádům to autobusem docela trvá.