Srí Lanka neboli Cejlon – to je hlavně čaj a zase čaj. Čaj se zde pěstuje úplně všude, kde jsou vhodné podmínky, a podle toho se i rozděluje na nížinný, středovýšinný a vysočinový. Kvalita se určuje podle mnohých kritérií a má několik kategorií. Můžete zde narazit na prvotřídní zelený čaj nejvyšší kvality, který se draží na světových burzách až za stovky dolarů za kilogram, až po tzv. gunpowder, tedy střelný prach, což je hlavně odpad při prosévání čaje a patří do čajových sáčků. Zajímavé ale je, že ten kvalitnější zelený čaj se pouze vyváží a místní pijí hlavně černý s mlékem. Jeden z mnohých pozůstatků po Britech.

Pokud vás ale čajová turistika nefascinuje a toužíte po něčem jiném, Srí Lanka vám může ve svém středu nabídnout historii a kulturu, na jihu národní parky plné slonů a na pobřeží od východu k západu krásné nekončící pláže. Tento článek je o historických pozůstatcích měst na severu.

Severní historická města

Každý, kdo se chystá, na Srí Lanku již určitě slyšel, že se sem nejezdí jen na surfařské prkno a na pláže. Srí Lanka má bohatou a divokou historii, kterou dokládá mnohými unikátními památkami, které doporučuji navštívit. Bohužel místní turistická kancelář vsadila na zvláštní kartu a to takovou, že nasadila vstupné vskutku astronomické – 15-25 USD za památku – což je více než třeba do světoznámého Angkor Watu v Kambodži nebo do jednoho z divů světa Taj Mahal v Indii. Když už někdo na Srí Lanku cestuje, nenechá si přece jejich hlavní památky utéct a vstupné stejně zaplatí. Bohužel ale je i spoustu takových, kteří kvůli vysokému vstupnému nakonec vyberou jen jednu dvě památky místo navštívení všech čtyř, což je škoda. My jsme si udělali základnu v Dambulle a dělali denní výlety do následujících tří:

Anuradhapura

Pokud hledáte místo, kde se ztratit mezi rozvalinami velkých chrámů a posedět pod stromem rostoucím na tisíce let staré zdi chránící město, Anuradhapura je právě pro vás. Jedná se o velký komplex, který vzhledem k rozloze je radno projet na kole anebo tuktukem. Najdete zde největší cihlovou stavbu na světě, muzeum a dokonce i naroubovanou větev stromu, pod kterým se samotný princ Sidhárta dosáhl osvícení a stal se Buddhou.

Komplex zabere projet aspoň půl den, ale můžete zde strávit i několik dní, pokud je tento druh památek váš šálek čaje. Vstupné se platí v kontrolních budkách, které jsou na hlavních trasách a odbočkách k významným památkám. Lze se placení vstupnému vyhnout, pokud se domluvíte s tuktukářem a on tyto hlídací budky objedete cestami lesíkem, ale řidič vás bude honit, abyste na jednotlivých místech nezůstávali moc dlouho.

Kolo si lze půjčit přímo v areálu a je také pár míst ve městě. Například jedno najdete přímo u autobusového nádraží, kam vás dovezou například z Dambully, ale k hlavní bráně je to pak ještě pár kilometrů. Cena je zhruba 500 rupií za kolo na den, ale cena se může lišit podle sezóny a poptávky. Během suchého období, tedy v hlavní turistické sezoně od října po únor, se může přes den udělat až k zalknutí, takže aspoň lahev s sebou, na pítka s pitnou vodou sem tam narazíte. Pokud plánujete sesednou z kola a projít si samotné památky, budete muset na posvátných místech sundat boty. A sluncem rozpálená kamenná podlaha může být hodně nepříjemný zážitek, takže aspoň ponožky s sebou.

Dambulla

Za cenu 15 USD budete moct navštívit jeskynní klášter se snad milionem vyobrazení Buddhy. Pokud budete mít štěstí jako my, vyveze vás tuktukář k bočnímu vchodu, kde se náhodou potkáte s českou skupinou ESO travel se kterou projdete do komplexu bez placení.

Pravděpodobně vás ale tuktukář nebo autobus vyhodí na nádvoří před obrovským shlížejícím Buddhou. Najdete zde i zlatou stúpou, na kterou zlato poskytlo Japonsko jako projev přátelství a společné víry. Samotný klášter je na kopci a musí se k němu místy až prudce stoupat po schodech. Ty lemují stánky se suvenýry, ovocem, pitím. Ale tak po 10 minutách dorazíte k úschovně bot, kde své topánky budete muset odložit. Opět nedoporučuji návštěvu při přímém slunci kolem poledne, protože země bude tak rozpálená, že se to vašim chodidlům nebude líbit. Lepší je ráno nebo odpoledne a aspoň s ponožkami. Hned za ní je brána, kterou vstoupíte na nádvoří kláštera.

Ten je tvořen pěti jeskyněmi různých velikostí, které jsou plné soch Buddhů, na kterých můžete pěkně pozorovat, že pochází z různých historických dob. Všimněte si i krásně malovaných stropů. V jedné jeskyni narazíte i na sochu krále, který nechal klášter založit. Návštěva vám bude trvat něco kolem hodiny nebo i více pokud půjdete s průvodcem. Ten se zastavuje v každé místnosti a ukáže vám rozdíly ve vyobrazení Buddhy ve tvářích, ve stavbě těla, podle pozice prstů… Focení není zakázané, nicméně je zakázáno se fotit k Buddhovi zády, což v jeskyni, kde jste sochami obklopeni ze všech stran, může být tvrdý oříšek.

V komplexu je plno opic, které se nebojí vám vlézt do kapes. Takže pozor a nemějte viditelně nic, co by je mohlo lákat.

Sygiriya

Lví skála zasazená uprostřed rovných plání přímo láka ke zdolání. Vstupné je hodně vysoké – 4200 rupií, přitom místní platí 100 a školáci to mají snad dokonce i zdarma. Proto je jich tu tolik. Dostanete se sem například autobusem z Dambully, který vás vyhodí u prašné silnice na dohled od skály.

Už zdálky vám může připadat, že se sem ten kámen vůbec nehodí. Tento geologicky zajímavý útvar vznikl ztuhnutím sopečné zátky, přitom samotná sopka se rozplynula už hodně dávno. Výšlap je to docela náročný, vede po schodech kolem skály, a lidé mohou mít v závěrečné části závratě. My jsme měli kolem 40 stupňů a mnoho lidí to vzdávalo cestou. Takže nikam nespěchejte, hezky si to nahoru užijte a dolů opatrně. Ale pokud vám nahoru síly nestačí, už jen pohled zespoda na skálu je úchvatný.

Svůj průzkum můžete začít v místním muzeu, které je hned za pokladnami. Budova je postavená z dotací od Japonska a dnes působí zašlým dojmem. Najdete v něm různé exponáty objevené při archeologických průzkumech prováděné Brity v oblasti. Nejlepší je pěkná maketa celého okolí.

Kolem dokola skály je královská zahrada, která dodnes pěkně kopíruje rovné linie. Má několik reservoárů, které se důmyslným způsobem navzájem doplňují. První část výšlapu na skálu vede z přední strany skály, odkud se vám začne otevírat pohled do okolní krajiny. Cestou potkáte točité schodiště, které sice nevede po trase nahoru, ale dovede vás do jeskyně, kde najdete nástěnné malby. Vyjeveny jsou zde spoře oděné děvy, které měli asi pomáhat mnichům, kteří zde kdysi pobývali, zvládat jejich celibát. Nesmí se zde fotit, ale v muzeu mají přesnou kopii, kterou si můžete lépe prohlédnout.

Druhá část cesty nahoru začíná na malém nádvoříčku. Schody začínají u obrovských lvích tlap, odkud se archeologové domnívají, že vstup do chrámu vedl právě odsud skrz obrovskou lví podobiznu. Tato část je obtížnější, protože vede po kovových vysutých schodech a lidé se závratí tu mívají problém. Dříve cesta vedla po do kamene vytesaných schodech, kterých si při cestě nahoru všimněte, ale v případě deště se staly adrenalinovou skluzavkou asi 100 metrů nad zemí. Dokonce se zde i pár lidí dříve zabilo a tak byl vrchol dlouho uzavřen, než zde vybudovali schody nové. Ale i tak se na skálu drápat v případě deště nedoporučuji. Opět i zde pozor na vlezlé opice.